Virtuální média ovládají svět. Rozhlédněte se kolem sebe. Lidé, kteří křečovitě ťukají do svých chytrých telefonů, jsou na každém kroku. Maminky čtou článek o svých oblíbených seriálových postavách, zatímco je jejich děti prosí o hru na dětském hřišti. Děti, které se pomocí počítačových her a nechráněných souborů učí vulgarizmům a brutalitě nesvedou kopnout do balónu (pokud se ovšem nejedná o balón ve virtuální hře). Lidé v pokročilejším věku zahodili papírové knihy a sudoku. Místo toho si zakládají profily na sociálních sítích a tráví dny surfováním po internetu. Pokud ne, bývá jim často předhazováno, že nezvládají držet krok s dobou, že do dnešní společnosti vlastně nepatří.
Realita dnešní doby…
Vraťme se ale zpět k dětem. Ty totiž představují naši budoucnost. Jednou to budou ony, kdo budou rozhodovat o našich životech, o tom, kam se naše společnost bude dále ubírat. Zamyslete se a zkuste přijít na to, kdy jste naposled viděli dítě bez chytrého telefonu, bez notebooku, tabletu nebo jiných vymožeností. Už to bude hodně dávno. Děti dnes s virtuálními médii a „technologickými zázraky“ začínají již v útlém věku. Přejí si je dostat pod stromeček, na narozeniny, těší se na ně domů po návratu ze školy či školky. Otázkou je, zda je to správně. Pokud se nad problematikou hlouběji zamyslíte, dojdete k názoru, že těmto dětem něco schází. Že je dnešní svět přehlcený technickými pokroky přeci jen o něco připravuje….
Kde je problém?
Dostane-li malé dítě do ruky tablet, okamžitě upoutá jeho pozornost. Je lehký, a vizuálně velmi atraktivní. Něco se na něm děje. Můžou na něj klikat a dočkají se odezvy… Mohou hrát hry, sledovat pohádky, což je pro ně zvláště v útlém věku, kdy tělo zpracovává spoustu vizuálních podnětů neodvolatelné. Dokážou u přístroje sedět dlouhé hodiny. Nezlobí, jsou klidné, nic nepotřebují a rodiče mají klid. Kde je tedy problém?
Problém nasává v situaci, kdy má takové „tabletové dítě“ přijít do kolektivu a najít si kamarády. Díky tomu, že mu tablet nebo jiná technická vymoženost poskytuje dost zábavy, netouží po sociálním kontaktu. Mnohdy nemá potřebu hledat kamarády, navazovat přátelství.
Určitě jste si jako malí hráli s vrstevníky na pískovišti, na dětském hřišti, vymýšleli spoustu her,… Děti, které tráví spoustu času třeba se svým chytrým telefonem, si ale takto hrát mnohdy neumí. Veškerou hru realizuje právě se svou technickou hračkou. Nemají tedy rozvinutý model funkční hry s vrstevníky. A fantazie? Na co ji potřebují, když jsou jejich představy nahrazeny představami tvůrců digitálních her.
Možná je tedy na čase zvážit, zda chcete, aby vaše dítě využívalo komunikační technologie a v jakém měřítku.