Pravidla vybíjené: hřiště, životy a kapitán

Pravidla vybíjené, jak se hraje na českých základních školách, stojí na dvou družstvech po deseti hráčích, hřišti 9 × 18 metrů a kapitánovi, který čeká v zázemí za soupeřem. Hráč vypadává ve chvíli, kdy ho soupeř přímo zasáhne nabitým míčem a nikdo míč nechytí. Vyhrává družstvo, které za dva poločasy vybije víc soupeřů.

Přehled vychází ze znění, které pro školní soutěže vydala Asociace školních sportovních klubů, a ze školních úprav, které se od něj liší. Samostatné části patří dalším variantám a mezinárodnímu dodgeballu.

Jak velké je hřiště na vybíjenou?

Hraje se na obdélníku 9 × 18 metrů, což jsou rozměry volejbalového kurtu, takže ve většině tělocvičen stačí použít hotové čáry. Půlicí čára dělí plochu na dva čtverce 9 × 9 metrů, každé družstvo má jeden jako své pole. Čáry se počítají jako hranice, na které se nesmí šlápnout, jakýkoli dotek čáry je přešlap.

Za koncovou čarou každého pole leží zadní zázemí, které patří soupeři. Je široké 9 metrů a vymezují ho prodloužené postranní čáry. Ze zadního zázemí se smí přihrávat i vybíjet, z postranního zázemí podél dlouhých stran jen přihrávat. Kdo zná pravidla volejbalu, se v čárách zorientuje okamžitě, jen síť tu chybí.

Jakým míčem se hraje

Soutěžní pravidla počítají se speciálním míčem na vybíjenou, případně s volejbalovým míčem velikosti 4. Pořadatel smí zvolit i jiný, druh míče ale musí uvést v propozicích. V hodinách tělesné výchovy se běžně hraje s měkkým pěnovým míčem.

Kolik hráčů hraje vybíjenou?

Družstvo tvoří deset hráčů a k nim dva náhradníci. Nastoupí-li jich méně než deset, chybějící hráči se počítají jako vybití už od začátku. Devět hráčů se rozestaví ve vlastním poli a desátý odchází do zadního zázemí.

Tím desátým bývá kapitán, pravidla ale dovolují poslat do zázemí i jiného hráče. Kapitán nosí na rukávu pásku a jako jediný smí mluvit s rozhodčím. Střídat se smí jen o přestávce mezi poločasy nebo při zranění.

Nahrávač v zázemí

Na začátku hry lze kapitánovi v zadním zázemí povolit pomocníka, kterému se říká nahrávač. Je to jeden z hráčů pole a v zázemí zůstává jen do chvíle, než je vybit první hráč jeho družstva. Ten ho v zázemí nahradí a nahrávač se vrací do pole.

Zahájení hry a nabitý míč

Před zápasem kapitáni losují a vítěz losu si vybere stranu, nebo míč. Rozhodčí předá míč do pole a hru zahájí písknutím. Ve druhém poločase si družstva vymění strany a rozehrává to, které v prvním začínalo bez míče.

Klíčový pojem celé hry je nabitý míč, někde se říká také nabití nebo nahrávka. Vybíjet smí jen hráč, který chytil míč ze vzduchu, ať už ho přihrál spoluhráč, nebo hodil soupeř. Míč zvednutý ze země nabitý není a hráč ho musí nejdřív přihrát dál.

1. Kapitáni losují o stranu a míč, rozhodčí zahájí hru písknutím.
2. Družstvo si míč nabije přihrávkou vzduchem mezi polem a zadním zázemím.
3. Hráč s nabitým míčem hází na soupeře, ten uhýbá, nebo se snaží míč chytit.
4. Po platném zásahu rozhodčí hru přeruší a vybitý odchází do zázemí.
5. Po vybití všech hráčů pole nastupuje hráč ze zadního zázemí, obvykle kapitán.

Kdy je hráč vybitý?

Hráč je vybit, je-li přímo zasažen míčem, který hodil soupeř, a míč poté spadne na zem. Platí i situace, kdy hráč hozený míč chytí, ale neudrží a pustí ho. Jedním hodem lze vybít jen jednoho soupeře, při zásahu dvou hráčů vypadává ten první.

Zvláštní roli má zachycení odraženého míče. Chytí-li míč odražený od zasaženého hráče kdokoli dřív, než dopadne, zasažený je zachráněn. Zachránce má navíc nabito a smí hned vybíjet, a to i tehdy, když je to protihráč.

Za vybitého se považuje také hráč, který před hodem uhne, ale přitom přešlápne. Stačí dotek čáry či zázemí, třeba jen rukou. Kdo naopak míč chytí a přitom vypadne z pole, vybitý není, jeho družstvo jen ztrácí míč.

Co vybití není

Neplatí zásah míčem, který se před tím odrazil od země, ani míčem, který zasáhne hráče a zem současně. Vybít nelze ani míčem odraženým od jiného hráče. Chycený míč vybitím není nikdy, naopak dává chytajícímu právo okamžitě házet.

Hru s odrazem od zdi soutěžní znění neřeší, protože se hraje v kurtu s volným okolím. V malých tělocvičnách se proto obvykle domlouvá, že míč od stěny nevybíjí. O zásahu do hlavy text pravidel nemluví, žádnou část těla tedy nevyjímá a zákaz míření na hlavu si doplňují školy samy.

Kam odchází vybitý hráč

Po písknutí odchází vybitý do zázemí kolem soupeřova pole, kde dál přihrává a zezadu i vybíjí. Míč dostává družstvo, které o hráče přišlo, nabitý ale není. Cestou nesmí vstoupit do soupeřova pole ani šlápnout na čáru. Do pole se vybitý hráč už nevrací, v soutěžní vybíjené se životy během poločasu neobnovují.

Kolik životů má kapitán?

Podle soutěžních pravidel má hráč, který začínal v zadním zázemí, pouze jeden život, stejně jako všichni ostatní. Do pole nastupuje až ve chvíli, kdy jsou vybiti všichni hráči jeho družstva. První hod nemá nabitý, musí si tedy míč nejdřív nabít se spoluhráči v zázemí.

Protože je v poli sám, smí se s míčem pohybovat. Dovoleno je to jen driblováním směrem k soupeřovu poli. Školy si toto místo upravují nejčastěji: někde má kapitán první hod nabitý, jinde dostává víc životů, aby závěr hry trval déle.

Přihrávky, kroky a přešlapy

Ve vlastním poli i v zázemí se smí míč přihrát nejvýš dvakrát, počítá se i zkažená přihrávka. Třetí hod už musí letět přes soupeřovo pole, nebo přímo na soupeře. Přihrávka z postranního zázemí se do limitu nepočítá a tečovaný míč za přihrávku neplatí. Jakmile se na stejném kurtu natáhne síť, začnou platit pravidla přehazované, další školní hry s chytáním a házením míče.

S míčem v ruce jsou podle novějšího znění povoleny nejvýš dva kroky, starší verze týchž pravidel uvádí tři. Držet míč smí hráč nejdéle tři sekundy. Driblink je dovolen jen jednoúderový, na zkrocení míče, a v soupeřově poli se driblovat nesmí vůbec.

Míč ležící na zemi smí zvednout jen hráč, kterému dané území patří. Vyrážet míč soupeři z ruky se nesmí. Proti zdržování platí, že přihrávka, kterou nelze chytit, smí přes soupeře letět jen pětkrát.

Hrací doba a určení vítěze

Zápas má dva poločasy po sedmi minutách, mezi nimi je přestávka nejdéle tři minuty a výměna stran. Druhý poločas začínají obě družstva znovu v plném počtu. Výsledek tvoří součet vybitých z obou poločasů, vyhrává tedy družstvo, které vybilo víc soupeřů, nebo všechny před limitem. Vítěz základní hrací doby dostává do tabulky tři body a školní turnaje zápas často zkracují, třeba na jediný pětiminutový set.

Prodloužení a náhlá smrt

Při nerozhodném stavu následuje po tříminutové přestávce prodloužení na tři a půl minuty a o míč i stranu se znovu losuje. Když nerozhodne ani to, zůstávají družstva v počtu, v jakém prodloužení dohrála. Vyhrává to, které vybije prvního protihráče, vítěz prodloužení pak bere dva body a poražený jeden.

Další školní varianty vybíjené

Vedle soutěžní hry dvou družstev existuje řada variant bez závazných pravidel. Liší se místo od místa a hodí se do družiny i na tábor. Následující popisy berte jako nejčastější zvyklost, ne jako předpis.

Vybíjená všichni proti všem

Každý hraje sám za sebe a kdo je zasažen, odchází ze hry. Hraje se s jedním až třemi míči, dokud nezbude poslední hráč. Oblíbená je úprava s vracečkou, při níž se vybitý vrací do hry, jakmile je vybit ten, kdo ho zasáhl.

Vybíjená s životy a malá vybíjená

U mladších dětí se často hraje na životy: každý má předem domluvený počet a ze hry odchází až po posledním zásahu. V takzvané malé vybíjené se nenabíjí, vybíjí se rovnou a vybití odcházejí ze hry úplně. Chycený míč tu bývá odměněn životem navíc, což děti motivuje míč chytat, ne před ním jen utíkat.

Čím se liší dodgeball?

Dodgeball je soutěžní sport s mezinárodními pravidly, která vydává World Dodgeball Federation. Hřiště má stejné rozměry 18 × 9 metrů, ale v setu proti sobě stojí jen šest hráčů na každé straně a soupiska čítá šest až dvanáct jmen. Chybí kapitán v zázemí i vybití hráči kolem hřiště, vyřazení čekají ve frontě u postranní čáry.

V látkové kategorii se hraje s pěti míči o průměru 17,78 centimetru, které na začátku setu leží na středové čáře. Hráči k nim vybíhají od zadní čáry. V pěnové kategorii se podle přehledových zdrojů hraje se šesti míči, počet proto vždy určují pravidla konkrétní soutěže.

Největší rozdíl je v chytání. Chytí-li hráč soupeřův hod, vypadává ten, kdo házel, a do hry se vrací spoluhráč, který čeká ve frontě první. Platí zásah kterékoli části těla včetně vlasů a oblečení a míč se smí odrážet míčem drženým v rukou.

Zápas trvá dvakrát dvacet minut s pětiminutovou přestávkou a skládá se ze setů dlouhých nejvýš tři minuty. Set vyhrává družstvo, které vyřadí všechny soupeře nebo má po vypršení času víc hráčů ve hře. Za vyhraný set jsou dva body, za nerozhodný jeden.

Tipy pro učitele a vedoucí

Bezpečnost začíná u míče. Pro první stupeň volte měkký pěnový nebo lehce podhuštěný míč a zásahy do hlavy zakažte, například tak, že se nepočítají a házející ztrácí míč. Z okolí hřiště odkliďte lavičky a nářadí, hráči při uhýbání couvají a nedívají se za sebe.

Slabší a mladší děti bývají vybity první a zbytek hodiny pak stojí. Pomáhá důsledně využívat vybité jako přihrávače v zázemí, hrát kratší poločasy nebo zařadit variantu s návratem do hry. Dětem, které hra s míčem chytne, se později hodí pravidla házené a pravidla basketbalu, kde se počítání kroků a práce s přihrávkou vrací.

Vybíjená se dá hrát i venku, čáry stačí vyznačit kužely či lanem. Jako program na školu v přírodě se dobře doplňuje s tím, co nabízí lanové centrum nebo výlety s dětmi. Kde vybíjená stojí mezi ostatními týmovými hrami, ukazuje přehled kolektivní sporty a pro děvčata také sporty pro dívky.

Časté dotazy k pravidlům vybíjené

Kolik životů má kapitán ve vybíjené?

Podle soutěžních pravidel pro školy má kapitán jeden život jako každý jiný hráč. Do pole jde až po vybití všech spoluhráčů a první hod nemá nabitý. Školy si to často upravují a dávají kapitánovi životů víc.

Platí vybití od země?

Neplatí. Vybít lze jen přímým zásahem, míč odražený od země ani míč, který zasáhne hráče a zem současně, hráče nevyřazuje.

Kolik hráčů hraje vybíjenou?

V soutěžní školní vybíjené má družstvo deset hráčů a dva náhradníky. Devět začíná v poli a jeden, obvykle kapitán, v zázemí za soupeřem.

Jak velké je hřiště na vybíjenou?

Hřiště měří 9 × 18 metrů a půlicí čára ho dělí na dvě pole 9 × 9 metrů. Odpovídá volejbalovému kurtu.

Smí se ve vybíjené chytat míč?

Ano, a vyplatí se to. Kdo chytí soupeřův hod ze vzduchu, není vybitý a má nabito, takže může hned sám vybíjet. Pokud ale míč chytí a pustí, vybitý je.

Kolik kroků se smí udělat s míčem?

Novější znění školních pravidel povoluje nejvýš dva kroky, starší tři a některé školy nedovolují žádný.

Platí ve vybíjené zásah do hlavy?

Soutěžní pravidla hlavu výslovně nevyjímají, zásah tedy platí jako každý jiný. Školy a oddíly si ale míření na hlavu běžně zakazují.

Jaký je rozdíl mezi vybíjenou a dodgeballem?

Dodgeball hraje šest hráčů proti šesti s více míči najednou a bez kapitána v zázemí. Chycený míč vyřazuje házejícího a vrací do hry spoluhráče, v české vybíjené chytající jen získává nabitý míč.