Niki Lauda byl rakouský automobilový závodník, který se stal mistrem světa formule 1 v letech 1975, 1977 a 1984 a který se po těžké nehodě na Nürburgringu v srpnu 1976 vrátil do závodního vozu už za šest týdnů. Narodil se 22. února 1949 ve Vídni a zemřel 20. května 2019 v Curychu ve věku 70 let. Dodnes je jediným jezdcem, který získal titul s Ferrari i s McLarenem.
Tento životopis shrnuje jeho cestu od půjčky na první závodní sedačku přes tituly, požár, souboj s Jamesem Huntem a film Rivalové až po podnikání v letectví a roli ve vedení týmu Mercedes. Všechna data a čísla vycházejí z ověřených zdrojů uvedených na konci.
V kostce
- Narození a úmrtí: 22. února 1949 ve Vídni, 20. května 2019 v Curychu.
- Tituly mistra světa: 1975 a 1977 s Ferrari, 1984 s McLarenem, ten poslední o půl bodu před Alainem Prostem.
- Bilance ve formuli 1: 171 startů, 25 vítězství, 54 umístění na stupních vítězů a 24 pole position.
- Nehoda: 1. srpna 1976 při Velké ceně Německa na Nürburgringu, návrat 12. září 1976 v Monze čtvrtým místem.
- Film: souboj s Jamesem Huntem zachytil snímek Rivalové (Rush) z roku 2013, Laudu hrál Daniel Brühl.
- Po kariéře: založil letecké společnosti Lauda Air, Niki a Laudamotion a od roku 2012 byl nevýkonným předsedou týmu Mercedes.
Co v článku najdete
Kdo byl Niki Lauda
Andreas Nikolaus Lauda, kterému nikdo neřekl jinak než Niki, se narodil 22. února 1949 ve Vídni do zámožné rodiny podnikající v papírenském průmyslu. Jeho dědečkem byl vídeňský průmyslník Hans Lauda. Závodit začal proti vůli rodiny, která s jeho plány nesouhlasila, a kvůli sporům s ní na čas přerušil kontakty.
Začínal s vozem Mini, pokračoval ve formuli Vee a v soukromých sportovních vozech. Když se jeho kariéra zadrhla, vzal si bankovní úvěr zajištěný životní pojistkou a koupil si místo v týmu March. Ve formuli 1 debutoval v roce 1971 při Velké ceně Rakouska. Další půjčkou si v roce 1973 zaplatil sedačku u týmu BRM, kde na sebe upozornil rychlostí, přestože tým tehdy upadal.
Cesta do Ferrari a první titul
Do Ferrari přišel v roce 1974 na doporučení Claye Regazzoniho, se kterým předtím jezdil v BRM. Hned v prvním závodě za nový tým stál na stupních vítězů a o tři závody později vyhrál Velkou cenu Španělska. Bylo to jeho první vítězství ve formuli 1 a zároveň první výhra Ferrari po dvou letech.
Lauda si získal pověst jezdce, který tráví hodiny testováním a umí přesně popsat, co vůz potřebuje. V sezoně 1975 vyhrál s vozem Ferrari 312T pět velkých cen a titul si zajistil třetím místem v italské Monze. Stal se prvním mistrem světa s motorem Ferrari po jedenácti letech. Jeho soustředěný, až strohý přístup byl opakem bohémského stylu některých soupeřů.
| Období | Tým | Co se stalo |
|---|---|---|
| 1971 až 1972 | March | debut při Velké ceně Rakouska 1971, první celá sezona |
| 1973 | BRM | první body ve Velké ceně Belgie |
| 1974 až 1977 | Ferrari | první vítězství, tituly 1975 a 1977, nehoda 1976 |
| 1978 až 1979 | Brabham | vítězství ve Švédsku a Itálii, první odchod ze závodění |
| 1982 až 1985 | McLaren | návrat, titul 1984, poslední výhra v Nizozemsku 1985 |
Nehoda na Nürburgringu 1976
Sezonu 1976 Lauda zpočátku ovládl, ze šesti úvodních závodů vyhrál čtyři a dvakrát byl druhý. Týden před Velkou cenou Německa vyzval ostatní jezdce, aby závod na Nürburgringu bojkotovali. Vadilo mu, že pořadatelé nedokážou zabezpečit trať dlouhou 23 kilometrů, chyběli hasiči i záchranná vozidla. Většina jezdců ale hlasovala proti a závod se jel.
Dne 1. srpna 1976 ve druhém kole jeho Ferrari 312T2 před zatáčkou Bergwerk vybočilo z trati, narazilo do svahu a začalo hořet. Do vraku ještě narazil vůz Bretta Lungera. Z plamenů Laudu vytáhl Arturo Merzario, pomáhali i Lunger, Guy Edwards a Harald Ertl.
Lauda utrpěl těžké popáleniny hlavy a rukou a nadýchal se horkých jedovatých plynů, které mu poškodily plíce. Na místě byl při vědomí, později ale upadl do kómatu a v nemocnici dostal poslední pomazání. Přišel o většinu pravého ucha, o vlasy na pravé straně hlavy, obočí a víčka. Plastické operace omezil na obnovu víček, aby mohl normálně mrkat.
★ Proč nosil červenou čepici
Po nehodě Lauda zakrýval jizvy na hlavě kšiltovkou a už ji na veřejnosti neodkládal. Z nutnosti udělal obchodní příležitost, plochu čepice pronajímal sponzorům. Červená kšiltovka se stala jeho poznávacím znamením a po jeho smrti ji na počest nosili fanoušci i jezdci při Velké ceně Monaka.
Návrat po šesti týdnech
Lauda vynechal jen dva závody. Dne 12. září 1976, šest týdnů po nehodě, nastoupil do Velké ceny Itálie v Monze a dojel čtvrtý. Rány na hlavě měl ještě obvázané a musel použít speciálně upravenou přilbu. Sám později přiznal, že měl v autě obrovský strach.
Jeho návrat patří k nejsilnějším příběhům motoristického sportu, protože nešlo o gesto, ale o boj o titul. V čele šampionátu byl i po vynechaných závodech a každý bod rozhodoval. Podobně jako u jiných výkonů, které přibližuje přehled sportovních rekordů, tu hrála roli hlavně psychická odolnost.
Soupeření s Jamesem Huntem
Brit James Hunt jezdil v roce 1976 za McLaren a během Laudovy nepřítomnosti stáhl velkou část bodové ztráty. Před posledním závodem, Velkou cenou Japonska na okruhu Fudži 24. října 1976, vedl Lauda o tři body. V prudkém dešti ale po dvou kolech zajel do boxů a odstoupil. Řekl, že pokračovat je příliš nebezpečné, navíc mu kvůli poškozeným slzným kanálkům slzely oči a nemohl mrkat.
Hunt dojel třetí a stal se mistrem světa o jediný bod. Přes ostrý souboj na trati byli oba mimo okruh přátelé a jejich rivalita se považovala za férovou. Hunt ukončil kariéru v roce 1979 a zemřel 15. června 1993 na infarkt ve věku 45 let. Lauda o něm řekl, že patřil k hrstce lidí, které měl rád a kterých si vážil.
⚠ Co film zjednodušuje
Hraný film potřebuje výrazný konflikt, a proto vykresluje oba jezdce jako protiklady, které se nesnášejí. Ve skutečnosti byli Lauda a Hunt mimo trať přátelé a jejich souboj se považoval za férový. Snímek berte jako věrné zachycení sezony 1976, ne jako přesný dokument.
Druhý a třetí titul
Rozhodnutí odstoupit v Japonsku poškodilo Laudův vztah s vedením Ferrari. V sezoně 1977 přesto získal druhý titul, spíš díky vyrovnaným výsledkům než čisté rychlosti, a po zajištění titulu tým opustil. Dva roky pak jezdil za Brabham, v roce 1978 vyhrál ve Švédsku a v Itálii, a po nepovedené sezoně 1979 oznámil konec kariéry.
Po dvouleté přestávce se v roce 1982 vrátil s McLarenem a vyhrál už svůj třetí závod po návratu, Velkou cenu v Long Beach. V roce 1984 porazil týmového kolegu Alaina Prosta o půl bodu. Je to nejtěsnější rozdíl, jakým se kdy o titulu rozhodlo, a vznikl proto, že se za zkrácenou Velkou cenu Monaka udělovaly poloviční body.
Téhož roku vyhrál i domácí Velkou cenu Rakouska. Naposledy zvítězil v roce 1985 v Nizozemsku a po sezoně odešel definitivně. Mezi jeho druhým a třetím titulem uplynulo sedm let, což je nejdelší taková pauza v dějinách šampionátu.
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Tituly mistra světa | 3 (1975, 1977, 1984) |
| Starty ve velkých cenách | 171 |
| Vítězství | 25 |
| Stupně vítězů | 54 |
| Pole position | 24 |
| Nejrychlejší kola | 24 |
| Sezony ve formuli 1 | 13 (1971 až 1979 a 1982 až 1985) |
Lauda jako letecký podnikatel
Vedle závodění měl Lauda druhou vášeň, létání. Měl licenci dopravního pilota a občas sám seděl za kniplem strojů svých společností. Leteckou společnost Lauda Air založil v dubnu 1979 a naplno se jí začal věnovat po druhém odchodu z formule 1.
Nejtěžší chvíli zažil 26. května 1991, kdy se v Thajsku zřítil Boeing 767 společnosti Lauda Air na lince 004. Příčinou bylo samovolné vysunutí obraceče tahu jednoho motoru za letu a zahynulo všech 223 lidí na palubě. Lauda později řekl, že řídit aerolinky je těžší než vyhrát tři tituly mistra světa.
Svůj podíl v Lauda Air prodal v roce 1999 společnosti Austrian Airlines. Na konci roku 2003 založil nové aerolinky Niki, které se v roce 2011 spojily s Air Berlin. V roce 2016 převzal charterovou společnost Amira Air a přejmenoval ji na Laudamotion, později ji ovládl irský Ryanair.
Role v týmu Mercedes
K formuli 1 se Lauda vracel i mimo kokpit. V roce 1993 se stal poradcem Ferrari a v letech 2001 až 2002 vedl tým Jaguar. V září 2012 byl jmenován nevýkonným předsedou týmu Mercedes, jehož byl zároveň spolumajitelem, a podílel se na jednáních, která do týmu přivedla Lewise Hamiltona.
S Mercedesem zažil sérii šesti Pohárů konstruktérů po sobě v letech 2014 až 2019. V padoku byl nepřehlédnutelný díky červené čepici i přímočarým komentářům. Kdo si chce připomenout jiné příběhy ze světa sportu, najde je v článku zajímavosti o hokeji nebo v rubrice Sport.
Film Rivalové a Laudův odkaz
Sezonu 1976 převedl na plátno režisér Ron Howard ve filmu Rush, který se v Česku uvádí pod názvem Rivalové. Premiéru měl v roce 2013, scénář napsal Peter Morgan a hudbu složil Hans Zimmer. Laudu ztvárnil Daniel Brühl a Hunta Chris Hemsworth. Skutečný Lauda se na konci filmu krátce objeví.
Zdraví ho trápilo po zbytek života. V letech 1997 a 2005 podstoupil transplantaci ledviny, první mu daroval bratr a druhou pozdější manželka Birgit, a v roce 2018 mu lékaři transplantovali obě plíce. Zemřel 20. května 2019 ve spánku v curyšské univerzitní nemocnici. Zanechal dva syny z prvního manželství, Mathiase a Lukase, a dvojčata Maxe a Miu z druhého.
Laudův příběh se často uvádí jako příklad vůle a disciplíny. Pro běžného sportovce z něj plyne střízlivější poučení: návrat po zranění nebo nemoci má být postupný a pod dohledem lékařů, jak popisuje článek sport při nemoci. O tom, jak tělu po zátěži pomoci, píšeme v textu regenerace po sportu, a kdo hledá cestu, jak se dostat do kondice, najde ji v samostatném průvodci.
- Jediný mistr světa s Ferrari i McLarenem: žádný jiný jezdec nezískal titul s oběma týmy.
- Jediný Rakušan, který vyhrál domácí velkou cenu: podařilo se mu to v roce 1984.
- Hlas pro bezpečnost: na rizika Nürburgringu upozorňoval ještě před svou nehodou a závod roku 1976 byl posledním závodem formule 1 na staré severní smyčce.
- Síň slávy: v roce 1993 byl uveden do Mezinárodní motoristické síně slávy.
Zdroje
Časté dotazy o Nikim Laudovi
Kdy se narodil a kdy zemřel Niki Lauda?
Niki Lauda se narodil 22. února 1949 ve Vídni. Zemřel 20. května 2019 v univerzitní nemocnici v Curychu ve věku 70 let.
Kolikrát byl Niki Lauda mistrem světa?
Třikrát. V letech 1975 a 1977 získal titul s Ferrari a v roce 1984 s McLarenem, kdy porazil Alaina Prosta o půl bodu.
Co se stalo Nikimu Laudovi na Nürburgringu?
Dne 1. srpna 1976 ve druhém kole Velké ceny Německa havaroval a jeho Ferrari začalo hořet. Utrpěl těžké popáleniny hlavy a poškození plic, z vozu ho vytáhl Arturo Merzario.
Za jak dlouho se Lauda po nehodě vrátil?
Za šest týdnů. Dne 12. září 1976 nastoupil do Velké ceny Itálie v Monze a dojel na čtvrtém místě, přičemž vynechal jen dva závody.
Kdo vyhrál titul v roce 1976, Lauda, nebo Hunt?
Mistrem světa se stal James Hunt o jediný bod. Lauda v posledním závodě v Japonsku po dvou kolech odstoupil kvůli prudkému dešti a Huntovi stačilo třetí místo.
O čem je film Rivalové?
Film Rush z roku 2013, v Česku uváděný jako Rivalové, zachycuje souboj Nikiho Laudy a Jamese Hunta v sezoně 1976. Režíroval ho Ron Howard, Laudu hrál Daniel Brühl a Hunta Chris Hemsworth.
Jaké letecké společnosti Niki Lauda založil?
Založil Lauda Air v roce 1979 a aerolinky Niki v roce 2003. V roce 2016 převzal společnost Amira Air a přejmenoval ji na Laudamotion.
Jakou roli měl Niki Lauda v Mercedesu?
Od září 2012 až do své smrti byl nevýkonným předsedou a spolumajitelem týmu Mercedes. Podílel se na příchodu Lewise Hamiltona a tým s ním získal šest Pohárů konstruktérů po sobě.