Freeride: lyžování mimo sjezdovky, výbava a laviny

Freeride je lyžování nebo jízda na snowboardu v neupraveném přírodním terénu mimo vyznačené sjezdovky. Láká hlubokým prašanem, prázdnými svahy a pocitem volnosti, jenže bez rolby a bez hlídaných tratí přebírá jezdec odpovědnost za vlastní bezpečí. Vysvětlíme, čím se jízda ve volném terénu liší od skialpinismu, jakou výbavu potřebujete, jak číst lavinovou předpověď, jak vypadá záchrana kamaráda zasypaného lavinou a jak se hodnotí freeridové závody.

Článek vychází z evropské stupnice lavinového nebezpečí, kterou spravují lavinové služby sdružené v EAWS, z informací Horské služby ČR a ze záchranného postupu švýcarského institutu pro výzkum sněhu a lavin SLF. Text nenahrazuje lavinový kurz ani doprovod horského vůdce.

Co je freeride a čím se liší od skialpinismu

Pod tímto slovem se skrývá jízda v přírodním, neupraveném terénu. Typický freerider využije lanovku, aby se dostal vysoko, a pak sjíždí mimo vyznačené tratě: hluboký sníh mezi sjezdovkami, otevřené svahy, žlaby nebo lesní průseky. Cílem je samotný sjezd a radost z prašanu. Na lyžích i na snowboardu platí stejné principy, jen technika jízdy se liší.

Skialpinismus, backcountry a jízda z lanovky

Skialpinista stoupá do kopce vlastními silami na lyžích s pásy a sjezd je pro něj odměnou za výstup. Freerider stoupání většinou zkracuje lanovkou a soustředí se na sjezd. Hranice se ovšem stírají: kdo si od lanovky vyšlape kus hřebene, dělá vlastně obojí. Pokud vás láká víc samotná túra, podívejte se na náš průvodce skialpinismem pro začátečníky, kde řešíme výstupové vázání, pásy i plánování túry.

Proč je terén mimo sjezdovku jiný

Sjezdovka je upravená, ohraničená a během provozu ji kontroluje provozovatel areálu. Mimo ni nikdo nehlídá skryté kameny, propadliny, převěje ani stabilitu sněhové pokrývky. Ve volném terénu tak jezdec sám posuzuje sklon svahu, stav sněhu a lavinové riziko. Právě proto patří k freeridu kromě dobré lyžařské techniky i znalost lavinové problematiky, záchranná výbava a parta, která ví, co dělat, když se něco pokazí.

Lavinová výbava a vybavení: co mít s sebou

Výbava do volného terénu má dvě vrstvy. První je ta, se kterou jezdíte: lyže nebo snowboard, boty, helma a oblečení. Druhá je záchranná a nesmí chybět nikdy, ani na krátký sjezd kousek od sjezdovky. Švýcarský institut SLF ve svém záchranném postupu uvádí, že rychlé hledání a vyprošťování umožňuje jen kombinace tří věcí: lavinového vyhledávače, sondy a lopaty. Bez kterékoli z nich se záchrana kamaráda zásadně zpomalí.

Lavinový vyhledávač, sonda a lopata

Podle SLF má mít vyhledávač tři antény a funkci označení nalezeného signálu, sonda aspoň 240 centimetrů a lopata kovový list. Vyhledávač se nosí po celou dobu na nejspodnější vrstvě oblečení v popruhovém systému, displejem k tělu a vždy zakrytý aspoň jednou vrstvou. Kdo ho dává do kapsy kalhot, potřebuje kapsu na zip a přístroj připnutý šňůrkou. Mobil a jiná elektronika mají být při vysílání aspoň 20 centimetrů od vyhledávače.

Lavinový batoh a další doplňky

Lavinový batoh s airbagem patří mezi doplňkovou výbavu. SLF u airbagů a dalších bezpečnostních zařízení zdůrazňuje, že je nutné číst a dodržovat návod výrobce. Airbag nenahrazuje vyhledávač, sondu a lopatu, jen doplňuje šance. Na helmu ve volném terénu nezapomínejte, výběr podle normy a velikosti řešíme v článku o tom, jak vybrat lyžařskou helmu.

Lyže, snowboard a oblečení

V hlubokém sněhu se lépe jezdí na širších lyžích nebo snowboardu, které nesou jezdce nad sněhem a méně se zabořují. Konkrétní parametry délky, rádiusu a tvrdosti rozebíráme v návodu, jak vybrat lyže podle typu jízdy, a snowboardisté najdou obdobný přehled v článku, jak vybrat snowboard. Oblékejte se ve vrstvách, protože čekání u lanovky a sjezd v prašanu znamenají velké výkyvy tepla. Jak skládat vrstvy, popisujeme v textu co na sebe na lyže.

Lavinové nebezpečí: jak číst stupnici

Evropské lavinové služby používají jednotnou pětistupňovou stupnici. Vychází z toho, jak dobře je sněhová pokrývka spojená, jak snadno se lavina uvolní a jak velké laviny lze čekat. V Česku vydává lavinovou předpověď Horská služba ČR pro Krkonoše a Jeseníky, v Alpách a na Slovensku ji vydávají místní lavinové služby. Stupeň si ověřte vždy před výjezdem a sledujte i to, pro které výšky a orientace svahů platí.

Stupeň	Název	Co znamená pro jezdce
1	nízké	Pokrývka je převážně stabilní, lavinu uvolní obvykle jen velké zatížení na ojedinělých, velmi strmých místech.
2	mírné	Na některých strmých svazích je pokrývka spojená jen středně, uvolnění je možné hlavně při velkém zatížení.
3	značné	Na mnoha strmých svazích stačí k uvolnění i malé zatížení, třeba jediný lyžař. Typické jsou praskliny a zvuk „vuf“.
4	vysoké	Uvolnění je pravděpodobné i malým zatížením na mnoha strmých svazích, padají i velké samovolné laviny.
5	velmi vysoké	Mimořádná situace s četnými velmi velkými samovolnými lavinami, vyhlašuje se velmi vzácně.

Proč je nejzrádnější třetí stupeň

Podle přehledu EAWS připadá na třetí stupeň, značné nebezpečí, zhruba polovina smrtelných lavinových nehod a na druhý stupeň zhruba třetina. Na čtvrtém stupni je to kolem desetiny, protože do terénu vyráží méně lidí. Třetí stupeň je zrádný tím, že sníh často vypadá dobře a dny bývají slunečné. Přitom k utržení laviny na strmém svahu stačí jediný jezdec. U druhého stupně EAWS upozorňuje, že varovné signály často chybí, což ještě neznamená bezpečí.

Sklon svahu a zatížení

Horská služba ČR rozlišuje mírně strmý terén se sklonem zhruba do 30 stupňů a strmé svahy nad touto hranicí. Velmi strmý a extrémní terén nad zhruba 40 stupňů je zvlášť nebezpečný. Za malé zatížení se považuje jeden opatrně jedoucí lyžař nebo snowboardista, který nepadá, případně skupina s rozestupy aspoň deset metrů. Velké zatížení představují dva a více jezdců bez rozestupů nebo pád. Rozestupy jsou tedy jednoduchý a účinný způsob, jak riziko snížit.

Když spadne lavina: záchrana kamaráda

Lavinová záchrana je podle SLF závod s časem. U úplně zasypaného člověka jsou dobré šance na přežití v prvních deseti minutách, potom rychle klesají. Profesionální záchranáři se na místo v horách dostávají se zpožděním, a proto nejvyšší šanci na přežití dává okamžitá pomoc od členů vlastní skupiny. Kdo jezdí mimo sjezdovky, musí umět hledat vyhledávačem, sondovat a správně kopat, jinak mu výbava v batohu nepomůže.

Když vás lavina strhne

Postup SLF pro zasaženého jezdce je stručný: pokud to jde, pokuste se ujet do strany, zbavte se hůlek a dalšího vybavení, které vás táhne dolů, a snažte se zůstat na povrchu. Když se lavina zastavuje, zavřete ústa a dejte ruce před obličej, abyste si udrželi volný prostor pro dýchání. Svědci si mají zapamatovat místo, kde zasaženého viděli naposledy, a směr pohybu laviny, protože tím se zužuje oblast hledání.

Postup záchrany podle SLF

Skupina si určí vedoucího a zjistí, kolik lidí chybí. Ti, kdo nehledají, přepnou vyhledávač z vysílání, aby nerušili. Aspoň jeden záchranář okamžitě začíná hledat a přitom se dívá a poslouchá. Telefony a ostatní elektroniku je při hledání potřeba vypnout nebo držet dál od vyhledávače. Sonda a lopata se skládají až po dokončení jemného hledání. Pak se všechny přístroje přepnou zpět na vysílání, kope se a poskytuje první pomoc.

Komu volat

V Česku má Horská služba nonstop tísňovou linku 1210, ze zahraničního telefonu s předvolbou +420. V celé Evropské unii funguje jednotné číslo 112, ve Švýcarsku je pro leteckou záchrannou službu číslo 1414. SLF doporučuje volat a používat ostatní elektroniku aspoň deset metrů od nejbližšího hledajícího záchranáře, aby nerušila signál vyhledávače. Telefonovat ale nesmí hledání zdržet, přednost má samotná pomoc zasypanému.

Jak se připravit na první sjezd mimo sjezdovku

První kroky mimo sjezdovku se vyplatí udělat pod vedením. Horský vůdce nebo instruktor freeridu zná místní terén a zároveň vás naučí číst lavinovou předpověď a pracovat s výbavou. Lavinové kurzy nabízejí horolezecké a lyžařské spolky i soukromé školy. Pro začátek volte mírné svahy těsně u areálu a dny s nízkým stupněm nebezpečí. Kdo zatím jezdí jistě jen po upravené sjezdovce, má nejprve pilovat techniku na ní.

Kontrola vyhledávačů před každým dnem

SLF doporučuje na začátku každého dne mimo sjezdovky provést skupinovou kontrolu, při které se ověří, že všechny přístroje vysílají. Dvojitá kontrola, která prověří vysílání i hledání, se má dělat při sestavení nové skupiny a nejméně jednou týdně. Při kontrole se drží odstup aspoň jeden metr od testovaného přístroje a tři metry mezi účastníky. Součástí je i test baterií a kontrola, že každý má sondu a lopatu.

Závody ve volném terénu a jejich hodnocení

Jízda ve volném terénu má i závodní podobu, nejznámější je seriál Freeride World Tour. Jezdci sjíždějí strmou horskou stěnu po linii, kterou si sami zvolí, a hodnotí je porota. Podle pravidel seriálu zasedají v porotě nejméně tři rozhodčí a jízdu hodnotí na stupnici od 0 do 100 bodů. Rozhodčí sledují, jak obtížnou a nápaditou linii jezdec vybral a jak ji zvládl, nikoli jen rychlost.

Pět kritérií hodnocení

Freeride World Tour hodnotí pět oblastí. Linie posuzuje obtížnost a kreativitu zvolené trasy, kontrola sleduje pády a jistotu jízdy, technika kvalitu oblouků a provedení. Plynulost odměňuje jízdu bez zaváhání a zastavování v rychlosti přiměřené terénu. Poslední oblastí jsou skoky a styl: velikost a nájezd skoků, jejich provedení a čistota dopadu. U profesionálů se technika trestá hlavně tehdy, když kvůli ní jezdec ztratí kontrolu.

Šest pravidel pro bezpečnější jízdu v terénu

1. Před výjezdem si přečtěte lavinovou předpověď pro dané pohoří, výšku i orientaci svahů.
2. Nikdy nejezděte sami. Zasypanému může pomoct jen někdo, kdo je na místě.
3. Vyhledávač, sondu a lopatu mějte každý, ne jen jeden člen skupiny.
4. Každé ráno udělejte skupinovou kontrolu vyhledávačů.
5. Strmé svahy jezděte jednotlivě a s rozestupy, zastavujte mimo dráhu laviny.
6. Záchranu trénujte, nejlépe na lavinovém kurzu, aby hledání a kopání šlo bez přemýšlení.

Časté otázky o freeridu

Co přesně znamená freeride?

Jde o lyžování nebo jízdu na snowboardu v přírodním, neupraveném terénu mimo vyznačené sjezdovky. Nahoru se obvykle jede lanovkou a dolů se sjíždí volným terénem. Hlavním cílem je samotný sjezd v hlubokém sněhu.

Jakou lavinovou výbavu potřebuji mimo sjezdovky?

Základem je lavinový vyhledávač, sonda a lopata, a to u každého člena skupiny. Švýcarský institut SLF doporučuje vyhledávač se třemi anténami, sondu dlouhou aspoň 240 centimetrů a lopatu s kovovým listem. Lavinový batoh je užitečný doplněk, ale tuto trojici nenahradí.

Při jakém stupni lavinového nebezpečí se dá jet mimo sjezdovku?

Žádný stupeň neznamená úplné bezpečí, na nízkém stupni se laviny uvolňují vzácně, ale stát se to může. Nejvíc smrtelných nehod podle EAWS připadá na třetí stupeň, kdy lavinu na strmém svahu utrhne i jediný jezdec. Začátečníci by měli volit dny s nízkým nebezpečím a mírný terén.

Jak dlouho může člověk přežít pod lavinou?

Podle SLF má úplně zasypaný člověk dobrou šanci na přežití v prvních deseti minutách, potom šance rychle klesá. Proto rozhoduje okamžitá pomoc vlastní skupiny. Záchranáři z údolí obvykle dorazí později, než je potřeba.

Je freeride vhodný pro začátečníky?

Jezdec by měl nejdřív jistě zvládat červené a černé sjezdovky, teprve pak má smysl zkoušet hluboký sníh. První výjezdy mimo sjezdovku je rozumné absolvovat s horským vůdcem nebo instruktorem a ideálně po lavinovém kurzu. Začínat se dá v neupraveném sněhu těsně u areálu.

Zdroje

• Evropská stupnice lavinového nebezpečí, EAWS (avalanches.org)
• Stupnice lavinového nebezpečí, Horská služba ČR (horskasluzba.cz)
• Avalanche Accident, záchranný postup, SLF (slf.ch)